Se svou odbornou prací „Sexuální nebo asexuální draci? Molekulární pohled na způsob určení pohlaví u varana komodského," získala finanční ohodnocení 250 000 Kč.
Čeho se týká váš výzkum?
Ve své vědecké práci se zaměřuji na problematiku determinace pohlaví u obratlovců. Jinými slovy – hledám odpověď na otázku: proč se někdy rodí holčičky a jindy chlapečci?
U člověka pohlaví určuje okamžik kdy se spermie nesoucí chromozom X nebo Y spojí s vajíčkem matky. U jiných obratlovců, například ptáků či hadů, a u některých ještěrek, to platí opačně: nositelem pohlaví je vajíčko, protože má buďto chromozom Z nebo chromozom W; spermie má vždy Z. Můj aktuální projekt, který získal podporu L'Oréal-UNESCO, zkoumá genetický obsah pohlavních chromozomů u známého a fascinujícího živočišného druhu: Varanus komodoensis neboli varana komodského.
Jak vaše práce ovlivňuje (nebo jak by mohla ovlivnit) náš každodenní život?
Můj výzkum s každodenním životem propojuje velmi překvapivý fakt, a to, že u různých živočišných druhů se pohlaví jejich potomstva determinuje různě. Zejména vzhledem k tomu, že determinace pohlaví je jedna z nejdůležitějších věcí v životě – nejen pro jednotlivce, ale také pro přežití celých populací, protože když se poměr pohlaví příliš vychýlí, tj. není dost samic nebo samců, ohrožen může být celý druh.
Takže pochopení toho, jak přesně se u různých živočišných druhů rozhoduje o pohlaví, je jedno z nejzajímavějších a nejdůležitějších témat moderní biologie. Výsledky mého současného projektu přinesou nejen vědecké poznání, ale budou mít i praktický význam pro ochranu a reprodukční řízení ohroženého varana komodského.
Můžete nám něco říci o své dráze z pozice ženy – vědkyně v oblasti, které dominují muži? Setkala jste se s genderovými předsudky?
Jako žena, která dělá vědeckou práci a buduje vědeckou kariéru, jsem se nesetkala s žádnými zjevnými genderovými předsudky. Jsem si jistá, že ženy i muži mají v přírodních vědách stejné možnosti a řídí se stejnými pravidly. Ale všimla jsem si, že čím dále jsem na své dráze, tím méně žen vidím kolem sebe.
Často jsem si říkala, proč tomu tak je, a také to funguje pro mě jako motivace jít ve vědě dál. Věda je dnes vysoce konkurenční a všichni jsme pod tlakem publikovat co nejvíce stále lepších článků v ještě kratších intervalech. Bohužel k rivalitě dochází i v rámci vlastní skupiny. To platí samozřejmě pro obě pohlaví, ale myslím si, že ženy obecně preferují týmovou práci a spolupráci. Chápu, že když žena dosáhne postdoktorandské úrovně, ne každá chce pokračovat v takovém agresivním prostředí.
Problematické je také skloubit rodinný život a práci ve vědě. Věda se řítí dopředu, takže když žena zůstane pár let s dětmi doma, její publikační činnost velmi trpí. Myslím si, že stát a vědecké instituce by měly podporovat rodiny a umožnit i otcům, aby se více zapojili, trávili více času s dětmi a uvolnili ruce ženám, aby ty mohly zůstat v kontaktu se svojí prací. Domnívám se, že sdílená rodičovská dovolená, řekněme v poměru 60/40 tam, kde je to možné, by pomohla ženám, které budují kariéru – i ve vědě.
Co byste poradila mladé ženě, vědkyni, která stojí na prahu své profesní kariéry?
Ženám, které stojí na prahu své vědecké dráhy, bych poradila snad jen to, aby se vždy orientovaly na ten úžasný pocit, když něco objevíte; když vaše práce vede k převratným výsledkům. Tento gejzír kreativity a znalostí, když je to právě váš vlastní nápad, který nám pomohl něco objevit, je základem naší práce a odměnou za veškeré úsilí, které do ní vkládáme, a za překonávání všech překážek.
