Autoimunitní onemocnění jsou choroby, které vznikají jako projev abnormální imunitní reakce na vnitřní antigeny (autoantigeny). Příčiny autoimunitního onemocnění jsou různorodé.

Svoji roli hrají faktory hormonální, genetické, vlivy zevního prostředí, infekce. Současné názory zastávají teorii mozaiky autoimunity. U jednotlivých pacientů a u různých druhů autoimunitních chorob se uplatňují jednotlivé faktory v různé míře.Klinické onemocnění může být způsobeno různými příčinami a může mít i různé projevy.

Autoimunitní onemocnění postihují přibližně 5–7 % populace a patří mezi medicínsky velmi závažnou skupinu onemocnění. Jedním z nich je považována i sarkoidóza.Jedná se o granulomatózní onemocnění neznámé etiologie postihující obvykle mladší osoby obojího pohlaví. Výskyt je přibližně 10 případů/100000. Může postihnout kterýkoliv orgán v těle kromě nadledvin, močového měchýře, penisu, placenty. Nejčastěji sarkoidóza napadá lymfatické uzliny, plíce, kůži, svaly, oči. Závažné je postižení srdce, nervové soustavy. Může začínat akutně jako horečnaté onemocnění, s malátností, únavou s bolestmi a otokem kloubů, především kotníků.

Někdy připomíná chřipku. U části nemocných dochází ke kožním změnám typu kruhovitého zarudnutí – tzv. erythema nodosum. Zároveň na snímku hrudníku jsou patrné zvětšené hilové a mediastinální uzliny. Tento nález je označován jako tzv.Löfgrenův syndrom, který je známkou příznivé prognózy onemocnění. Ve 40 % případů může být sarkoidóza zjištěna bez klinických projevů v rámci rentgenového plicního vyšetření.

U některých pacientů je sarkoidóza diagnostikována při vyšetření pro bolesti kloubů, zánět oka, dechové potíže. Jednoznačně specifický test k potvrzení sarkoidózy dosud neexistuje.

U aktivních forem může být zvýšena hladina enzymu konvertujícího angiotenzin (ACE) a hyperkalcémie. Potvrzením diagnózy je histologické vyšetření vhodně odebrané postižené tkáně s průkazem typických granulomů. U plicních forem je přínosné bronchoskopické vyšetření s provedením bronchoalveolární laváže a následným rozborem subpopulací lymfocytů.

V diferenciální diagnostice je třeba vyloučit jiná onemocnění, především lymfom, tuberkulózu, nádorový proces. Při kloubních bolestech pak záněty kloubů z různých příčin. Léčba sarkoidózy není zcela jednoduchá, protože není známa vyvolávající příčina. Je zaměřená na ovlivnění imunitního systému. Při pokročilém postižení plic a mimoplicních formách sarkoidózy se podávají léky potlačující imunitu – kortikosteroidy, imunosupresiva.

Pokud je onemocnění zjištěno včas, kdy nejsou postiženy plicní funkce, není nutné léčbu podávat. Je velká šance, že choroba spontánně během několika týdnů až měsíců odezní. Prognóza sarkoidózy je příznivá, je jen malá tendence k recidivě.

Autoimunitní onemocnění - sarkoidóza

MUDr. Václava Bártů, PhD.

Plicní oddělení, Medicon, a.s. Praha, www.mediconas.cz