pondělí 21. prosinec 2020 0:00

Velká konjunkce Jupiteru se Saturnem

Je-li legenda o hvězdě betlémské založena na skutečném příběhu, nebo je opravdu jen legendou, nevíme. Jisté však je, že se astronomové už od nepaměti snaží najít nějaký historický nebeský úkaz, který by hvězdě betlémské odpovídal.

Velká konjunkce

Je trochu paradoxní, že v situaci, kdy je úhlová vzdálenost mezi objekty na obloze opravdu hodně malá, označujeme takovou konjunkci jako velkou. Myslí se tím, že jde o velkou a

významnou událost.

 

Právě takovou velkou konjunkci předvedou Jupiter se Saturnem. Po celý podzim jsme mohli sledovat, jak se na obloze postupně sbližují.

Velké finále pak nastane přesně v den zimního slunovratu: 21. 12. 2020 – "hvězda betlémská" – velká konjunkce Jupiteru se Saturnem v souhvězdí Kozoroha.

21. 12. 2020 – hvězda betlémská – velká konjunkce Jupiteru se Saturnem v souhvězdí Kozoroha (Stellarium, Planetum)

 

Třetina hvězdy betlémské
Je-li legenda o hvězdě betlémské založena na skutečném příběhu, nebo je opravdu jen legendou, nevíme. Jisté však je, že se astronomové už od nepaměti snaží najít nějaký historický nebeský úkaz, který by hvězdě betlémské odpovídal. Určitě to nebyla kometa – ty nebyly před dvěma tisíciletími považovány za nebeská tělesa, a hlavně věštily zkázu a neštěstí, nikoli příchod mesiáše.

 

V podezření je samozřejmě také planeta Venuše, jako třetí nejjasnější těleso na noční obloze po Slunci a Měsíci. Nebo její konjunkce s jinou planetou.

Správné řešení, zdá se, našel už před čtyřmi stoletími Johannes Kepler. Podle něj šlo o trojnásobnou konjunkci právě Jupiteru se Saturnem, a to v roce 7 př. n. l. Tehdy nastaly tři konjunkce v jediném roce, a to 29. května, 30. září a 5. prosince.

Více a podrobněji o tom píše Jiří Grygar na serveru Víra.cz.

 

Korunovace
Tři konjunkce v krátké době po sobě byly možné díky tomu, že planety na obloze „kličkují" – v době, kdy jsou na obloze naproti Slunci, se vnější planety (Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun) pohybují nějakou dobu zpětně.

 

V roce 7 př. n. l. se náhodou stalo, že Jupiter prováděl svou kličku právě v těsné blízkosti Saturnu. Na obloze tedy Jupiter v podstatě Saturn obkroužil. Někdy se hovoří o korunovaci. Navíc ke konjunkci Jupiteru se Saturnem došlo v Rybách, pro Židy významném souhvězdí. Tak nápadný a astrologicky (nikoli astronomicky) významný úkaz byl hvězdou betlémskou s pravděpodobností hraničící s jistotou.

 

Třetina hvězdy betlémské
Letošní velká konjunkce Jupiteru se Saturnem bude jen jedna a nenastává v Rybách, nýbrž v souhvězdí Kozoroha. Naše současná hvězda betlémská je sice jen třetinová, ale setkání Jupiteru se Saturnem bude mnohem těsnější, než v roce 7 př. n. l.

 

Obě planety bude dělit jen desetina úhlového stupně, budou tedy obě najednou pozorovatelné v dalekohledech i s detaily, jako jsou měsíce a prstence.

Simulace pohledu na Jupiter s měsíci a Saturn s prstencem a měsíci v dalekohledu při velké konjunkci. (Stellarium, Planetum)

 

Příště za dvacet let nebo za šedesát let
Protože Jupiter oběhne Slunce jednou za 12 roků a Saturn na to potřebuje téměř 30 let, dojde k další konjunkci těchto dvou obrů až za 20 let, v roce 2040.

Přibližně dvacetiletý interval si drží konjunkce Jupiteru a Saturnu dlouhodobě, jak ukazuje následující tabulka konjunkcí Jupiteru a Saturnu v letech 2020 až 2140.

 

Datum Čas (UT) Poloha planety Jupiter
21. 12. 2020 18:23 (Jupiter 0,10° jižně)
31. 10. 2040 11:48 (Jupiter 1,13° jižně)
7. 4. 2060 22:32 (Jupiter 1,12° severně)
15. 3. 2080 01:33 (Jupiter 0,10° severně)
18. 9. 2100 22:35 (Jupiter 1,21° jižně)
15. 7. 2119 23:29 (Jupiter 0,95° severně)
14. 1. 2140 16:07 (Jupiter 0,24° severně)

 

V pravém sloupci jsou úhlové vzdálenosti mezi planetami v okamžiku konjunkce. Pro srovnání: úhlový průměr měsíčního disku za úplňku je 0,5°. Většina konjunkcí se tedy odehraje na vzdálenostech větších než dvojnásobek zdánlivého rozměru Měsíce. Za velké můžeme prohlásit konjunkce z let 2020, 2080 a 2140.

 

Příští připomínka hvězdy betlémské nás tedy čeká za 20 let, stejně těsná jako letos až za 60 roků. O to víc by snad stálo za to se před Vánoci zadívat na oblohu.

 

Jan Veselý, Planetum