Churchill, brilantní a duchaplný státník, který je ve svých 65 letech oddaným členem parlamentu, je nepravděpodobným kandidátem na post premiéra, nicméně situace v Evropě je zoufalá. Když Spojenci nadále podléhají nacistům a britská armáda nadále čelí problémům ve Francii, Churchill je s naléhavostí jmenován do funkce 10. května 1940.

Když se hrozba invaze na Spojené království Hitlerovými jednotkami nejasně rýsuje a 300 tisíc britských vojáků zůstává zahnaných do kouta v Dunkirku, Churchill zjišťuje, že jeho vlastní strana proti němu chystá spiknutí a král Jiří VI. (držitel Ceny Emmy Ben Mendelsohn) je skeptický, jestli jeho nový premiér takovou výzvu zvládne. Je konfrontován s nejzazším rozhodnutím – vyjednat s nacistickým Německem mírovou smlouvu a za hrozivou cenu zachránit britský lid nebo pokračovat v bojích s velmi nejasnými vyhlídkami.

S podporou své ženy Clemmie (Kristin Scott Thomas nominovaná na Oscara), s kterou žije v manželství již 31 let, hledá Churchill inspiraci v britském lidu, aby stál rozhodně a bojoval za ideály svého národa – volnost a svobodu. Se sjednocením jeho síly a slov mu pomáhá jeho vytrvalá sekretářka (Lily Jamesová) – Winston musí napsat a předat lidem takové projevy, které národ sjednotí. Nejen, že Winston musí odolat své vlastní nejtemnější hodině, ale zároveň s tím se snaží navždy změnit směr světových dějin.

Focus Features společně s Perfect World Pictures of a Working Title uvádí film Joe Wrighta s Gary Oldmanem v hlavní roli – Nejtemnější hodina. Dále hrají: Kristin Scott Thomas, Lily James, Stephen Dillane, Ronald Pickup a Ben Mendelsohn. O hudbu se postaral Darion Marianelli. Masky, make-up a vlasy pro Garyho Oldmana – Kazuhiro Tsuji. Maku-up a vlasy – Ivana Primorac. Kostýmní výtvarnice – Jacqueline Durran. Editor – Valerio Bonelli. Výprava – Sarah Greenwood. Kamera – Bruno Delbonnel, AFC, ASC. Výkonní producenti – James Biddle, Lucas Webb, Liza Chasin. Napsal Anthony McCarten. Produkce – Tim Bevan, Eric Fellner, Lisa Bruce, Anthony McCarten, Douglas Urbanski. Režie – Joe Wright.

Nejtemnější hodina

Slova a souvislosti

„Za temných dní a temných nocí, kdy Británie stála sama a většina mužů zachraňovala Angličany zoufalé z anglického života, on zmobilizoval anglický jazyk a poslal ho do války. Rozžhavená kvalita jeho slov zažehla odvahu v jeho krajanech.“ Prezident John F. Kennedy, 1963

„Slova umí měnit a mění svět. To je přesně to, co se skrze Winstona Churchilla stalo v roce 1940,“ žasne držitel ceny BAFTA, scenárista a producent Anthony McCarten. „Byl pod intenzivním politickým a osobním tlakem, ale i přesto se během několika dní vyšvihl tak vysoko – znovu a znovu po sobě.“

McCarten byl dlouho zaujatý životem tohoto legendárního státníka a stejně jako mnoho dalších našel inspiraci v Churchillových projevech a v jeho výmluvnosti. Jeho nedávný scénář k filmu Teorie všeho, nominovaný na Cenu Akademie, prozkoumává život dalšího velikána – Stephena Hawkinga, jehož slova změnila svět i poté, co už nemohl dále mluvit. McCartena to přitahovalo hlavně k intenzivnímu období „od 10. května do 4. června, během kterého Winston změnil uhlí v diamanty".

Záchytnými body jeho původního scénáře k Nejtemnější hodině byly tři proslovy, které Churchill napsal a pronesl mezi květnem a červnem 1940.

Často se říká, že první dny nebo týdny v nové práci jsou náročné. Tento 65letý muž byl na premiéra Velké Británie jmenován 10. května 1940, kdy sázky jen stěží mohly být vyšší. Spojenecké země již byly ve válce s Adolfem Hitlerem a jedna demokracie za druhou padala pod jeho nacistickou nadvládou. Británie se nyní ocitla na kraji srázu. Dilematem bylo, jestli zocelit nervy a vejít hluboko do konfliktu nebo od války úplně ustoupit spolu s nemyslitelnými následky pro britskou suverenitu.

„Otázkou bylo, jestli bojovat sami za sebe, možná pod hrozbou zničení armádních sil nebo i celého národa, anebo to hrát na jistotu – v což věřil Viscount Halifax společně s (odstupujícím) premiérem Nevillem Chamberlainem – což by skončilo upsáním se Hitlerovi. Winston se musel tímto problémem prokousat a zjistil, že sám s britským zřízením bojuje,“ objasňuje McCarten.

McCartenovo zkoumání ho dovedlo až k minutám, kdy společně jednal Churchillův vojenský kabinet. „Tyto minuty odhalily období pochybností, něco, co vzhledem k jeho statnému vůdcovství nebereme v úvahu. Winston věděl,

že v minulosti udělal chyby, nepochybně během první světové války v bitvě u Gallipoli,“ poznamenává McCarten.

„Piedestaly jsou pro sochy a ne pro lidi a pozorné čtení těchto událostí neodhaluje pouze vůdce uprostřed problému, pod palbou ze všech stran a nejistého, kterým směrem se má vydat, ale také jak nebezpečně blízko se jeho země dostala ke vstoupení do „mírové smlouvy“ s nepřítelem, která by s podepsáním přetvořila navždy náš svět.“

McCarten si nastavil velmi intenzivní pracovní rozvrh, ve kterém se snažil vyobrazit toto historické období a během prvních 8 dnů napsal 16 stran. Ukázal je producentce Lise Bruce, která byla nominována na Cenu Akademie a je držitelkou ceny BAFTA a se kterou McCarten vytvořil Teorii všeho.

„Přečetla jsem si to a hned mi došlo, že Anthony opět vytvořil velmi intimní pohled na lidskost ikony. Všichni jsme se ve škole učili o druhé světové válce a možná si myslíme, že si toho pamatujeme více, než si skutečně pamatujeme. Anthony proto do scénáře vložil dostatek kontextu na to, že i když o téhle době nevíte všechno, tak jste schopni si jasně představit, co se dělo ve světě, který kolem Winstona obíhal,“ poznamenává Bruce.

„V Nejtemnější hodině ho, i přes jeho důvtip a inteligenci, kterými je znám, vidíme v jiném světle. Na co se Anthony soustředil, bylo sdělit Churchillovu vizi, jeho hlas vůdce a jeho schopnost posoudit na čem záleží. Churchill měl hlas a podařilo se mu dostat lidi na svou stranu, dokonce i členy oponujících stran. Dostal všechny do řady s myšlenkou postavit se Hitlerovi a bojovat, s porozuměním té obrovské hrozby ve větším – daleko větším – měřítku.“

Bruce dodává, že i po dekádách „ je Nejtemnější hodina nadčasová, protože i teď cítíme nedostatek vůdcovství, chceme, aby se někdo postavil tak, jako to udělal Winston. Název filmu stojí na jeho vlastním posouzení této doby, jako na největší výzvu, které kdy musel čelit. Celý jeho život, který byl už tak dost působivý, vedl k tomuto okamžiku.

„Pokud diváci poznají ikonu té doby jako lidskou bytost, pak jeho vůdcovské kvality budou ještě daleko inspirativnější.“

Poté, co se Wright zapojil do projektu, úzce pracoval i na vývoji scénáře. „Joe se stal v procesu nenahraditelným spojencem. Strávili jsme řadu týdnů tím, že ze mě Joe dostával to nejlepší pro každý řádek toho scénáře. Byl jsem u něj doma více než dvacetkrát a pokaždé mě uvítal slovy „Jsem rád, že tě vidím! Takže, strana jedna …“

„Tahle pečlivost a testování každého momentu ten scénář zdokonalila.“

„Představoval jsem si tento film pro celý svět, ne jenom pro britské publikum,“ poznamenává Wright.

„Všichni jsme viděli filmy o vůdcích. Tématicky je Nejtemnější hodina o nejistotě, o krizi jistoty. Co vás na tomto filmu pohltí, je to, že jste společně s touto legendou během chvil, kdy se povýšil nad všechny obtížnosti, kterým všichni čelíme.“

Vzhledem k tomu, jak zastrašující je pro herce ztvárnit ikonu, filmoví tvůrci během obsazování role museli čelit nejedné výzvě.

Fellner usoudil, že nejlepší je jít přímo ke zdroji – k samotnému Garymu Oldmanovi – který začal svou kariéru roku 1986 ve filmu Sid a Nancy, což byl také Garyho první hraný film.

Proměny

„Dělat film o Winstonu Churchillovi by odporovalo logice, pokud se nezaměříte na konkrétní události nebo časové okno, což Nejtemnější hodina dělá,“ říká Douglas Urbanski, dlouholetý produkční partner Garyho Oldmana a držitel ceny BAFTA.

„Když Eric Fellner začal shromažďovat lidi, aby se tento projekt prodiskutoval, uvědomili jsme si, že tahle cesta stojí za to – film, který by lidi bavil, ale zároveň by je na chvíli zastavil a nechal je zamyslet se nad ozvěnou historie.“

„Když jsem slyšel „Gary Oldman ztvární Winstona Churchilla“, řekl jsem si: „To bude výkon, který stojí za to vidět“,“ říká Joe Wright. „Je mým oblíbeným hercem už od doby, kdy jsem byl teenager: Sid a Nancy, Nastražte uši, Gang, …“

„Vždy jsem byl Churchillem fascinován a on opravdu byl naším největším státníkem. Ale přesto nebyl někým, koho bych chtěl hrát. Ve skutečnosti už mi jeho role před mnoha lety nabídnuta byla, ale já jsem ten nápad odmítl.“

„Psychologická ani intelektuální výzva nebyla tou překážkou, byla to ta fyzická stránka. Myslím tím, stačí se Vám podívat na mě a na Churchilla …“

„Když jsem viděl, kdo se k Nejtemnější hodině přidává, začal jsem inklinovat k tomu, že řeknu ano,“ přiznává.

„Co se mi líbilo na Anthonyho úžasném scénáři, bylo hlavně to, že to není životopisný film. Zobrazuje pouze několik stěžejních týdnů v naší historii, takže tam nejsou žádné skoky v čase a žádné stárnutí.“

Nejtemnější hodina obsahuje pro Oldmana ještě další elementární apel. Přiznává: „Chtěl jsem říct ta slova. Churchillovy proslovy, které sám psal, jsou jedny z největších v anglicky psané kultuře. Byl pozoruhodný, protože se

neuchýlil ke květnaté próze nebo k tomu, že by zahltil svoje proslovy metaforami nebo představami. Dokázal je využít, když potřeboval, ale pochopil lidi, ke kterým přímo promlouval a ujistil se, že všechno, co řekne, se dostane přímo k srdci národa.“

„Celou tu dobu zakoušel nepřízeň osudu. Jeho vlastní vláda ho nechtěla. Ve válečném kabinetě byly vnitřní spory a Churchill se bál o životy tisíců mužů uvězněných v Dunkirku. Být pod takovou hrozbou a nátlakem a zároveň mistrovsky využít anglický jazyk …, to nebylo nic menšího než zázrak.“

Nejtemnější hodina prověřila jednu z Oldmanových zásad. „Všechno to začíná hlasem. Musel jsem sám sebe přesvědčit, že můžu znít jako Churchill. Takže jsem si našel jeden z jeho proslovů, zapnul nahrávání na mobilu a začal jsem experimentovat.“

„Poté jsem se ponořil do psaných materiálů, které nebyly součástí scénáře, abych se dozvěděl co nejvíce o člověku, který se postavil tyranovi. Chtěl jsem se dostat do toho psychologického a intelektuálního stavu. Chtěl jsem ho postavit cihlu po cihle.“

Urbanski podotýká: „Scénář překlenuje pouze několik specifických týdnů, ale Gary si o něm chtěl přečíst všechno, nasáknout z Churchilla vše, co může.“

Dr. Larry P. Arnn, Churchillův historik a životopisec, doporučil Oldmanovi „povinnou literaturu“. „Byla to velká pomoc, protože o něm musí být napsáno tak tisíc knih. Mohli byste strávit roky čtením o tomto muži!“

„Dr. Arnn a náš historický poradce, Phil Reed, hodnotili vše, co jsme jim dali k přečtení kvůli přesnosti. Kdykoli jsme je potřebovali, navštívili nás i na place.“

„Churchillova uctívaná kariéra a jeho úspěchy zahrnující jeho hrdinství během Búrských válek, jsou všechny dobře zdokumentovány. Ale Oldman byl i přesto v úžasu, když procházel veškeré úspěchy tohoto muže. Vypočítává: „Přes 50 let ve vládě, napsal 50 knih – určitě by později dostal Nobelovu cenu za literaturu. Účastnil se 4 válek. Namaloval 500 obrazů a měl 16 výstav v Královské Akademii.“

„Kdyby nebylo jeho, jaký by byl náš svět? Je nedotknutelný. Ani teď neexistuje nikdo jako on.“

Oldman cítil, že už se Churchillovi dostává pod kůži, nicméně fyzická stránka ho stále brzdila. Cítil, že roli nebude moci ztvárnit do té doby, než nejenže tohoto muže uslyší, ale také ho bude cítit fyzicky, ten způsob, kterým se pohybuje… „Musel jsem být schopen se podívat do zrcadla a vidět ho, nebo alespoň jeho duši, která se dívá zpátky na mě.“